Japanese Rock

rehnii · Posted: Sat 17:41, 06 Jan 2007 Post subject:

Úplně brutálně krásné *-*

Lina.Lina · Posted: Sat 17:51, 06 Jan 2007 Post subject:

chudáááček Miku TT-TT

Isaaca · Posted: Sat 23:52, 06 Jan 2007 Post subject:

tak jsem měla náladu tak jem napsala ještě něco...

Miku ho zvedl.
„Zaltíčko… promiň… promiň…. Tvoje Sumire na tebe byla zlá…“ Miku jen držel mobil u ucha a nebyl schopen nic říct.
„Já ho vyhodila… vím, že jsem na tebe byla ošklivá a nechala tě odejít… já ti to vynahradím….“ Miku to déle nemohl poslouchat. Zavěsil. Mobil položil na stůl a sám si sedl na zem do roztahaných potahů a deky.
*trrrrrrrrrrr trrrrrrrrrrrrr* se znovu začalo ozývat. Miku to raději nezvedal a Kanon jej nahoře neslyšel.
Když mobil utichl sám od sebe, Miku si lehl na nepotažený gauč. Zavřel oči a snažil se na chvíli usnout. Jenže už začínalo být světlo a prodíralo se mezi závěsy a Miku-a nenechalo usnout.
Kolem osmé ráno konečně Kanon sešel dolů. Letmo se podíval na ležícího Miku-a. On se na něho také podíval. „Dobré ráno…“ Prohodil, i když věděl, že ani pro jedno z nich není dobré.
„Dáš si kafe?“ Nabídl Miku. Kanona bolela hlava, a proto neodmítl. Oba seděli v kuchyni. Nic neříkaly a vyhýbali se vzájemným pohledům. Miku neřekl nic o telefonátu Sumire. Nechtěl se zachovat jako „hajzl“ ale něco mu v tom bránilo. Nějaký pocit…
Kanon po dopití kávy odešel do koupelny. Tam se upravil, aspoň se o to pokusil. Miku mezi tím dopil svůj šálek kávy.
„Já už tedy půjdu…“ Miku se jen koukal jak si obléká bundu, do kapsy strká mobilní telefon a do náruče bere svou růžovou mísu. Odešel.
Dveře bouchly. Miku strnul. Začal plakat. Už podruhé za tak krátkou dobu.
„*Chjoooo* jak to teď bude??“ Vstal a začal uklízet.
Mezi tím Bou a Teruky už nervózně přešlapovaly ve zkušebně.
„Tak kde jsou… mají nějaké zpoždění…“ Začal konstatovat Bou.
„Jestli se nenaštvali, že jsem včera nešli na ten rozhovor.“
„Myslíš..?“
„Nevím co si mám myslet… radši zavolám Miku-ovi a ty brnkni Kanonovi ju?“ Bou přikývl.
„Mushi mushi.“
„Tak kde seš Miku?“
„Jak kde?... Doma.“ Pak mu došlo, že mají dohodnutou zkoušku. Už od rána.
„Gome… Dneska asi nedorazím… Moc se omlouvám…“
„Jako proč? Něco se stalo?? … a nevíš co je s Kanonem?“ Miku věděl, ale nechtěl o ničem mluvit.
„Proč?“
„No taky tady není… Bou mu zkouší volat, ale nějak nezvedá telefon.“
„Ona ho opustila Sumire.“
„Coooo? Tak to chápu… Kanon na ní byl dost upnutý.“
„A co ty?? Proč nemůžeš? A jak to vlastně víš??...“ Odpověď nepřicházela, bylo jen ticho.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

rehnii · Posted: Sun 10:05, 07 Jan 2007 Post subject:

Woooooow

(ty prsaté ženské na té reklamě, která tu je poslední dobou 24 hodin denně mě dost iritují XDDDDDDDDDDDDD)

Isaaca · Posted: Sun 10:12, 07 Jan 2007 Post subject:

Lina.Lina · Posted: Sun 14:33, 07 Jan 2007 Post subject:

whéééé to je kawaaai

Isaaca · Posted: Sun 21:10, 07 Jan 2007 Post subject:

tak toto jsem vyplodila před chvilkou...

Proto Teruki hovor ukončil.
„Nevím ale asi ani jeden z nich nedorazí.“
„Je to divný…“
„To jo…“
„Tak asi toho necháme půjdeme se dospat, když už jsme tady takhle od rána.“ Navrhl Bou. Teruki souhlasil a tak opustili zkušebnu a každý se vydal na úplně jinou stranu města.
Bouovi však vše vrtalo hlavou. Tak se rozhodl zastavit u Kanonova domu a prohodit s ním pár slov. Taxi mu zastavilo přímo před jeho domem. Bou šel a zazvonil. Zvonil dlouho a pořád nikdo nepřicházel otevřít, když už to chtěl vzdát, dveře se přeci jen otevřely.
Stál tam Kanon. Celý rozcuchaný. Měl zarudlé oči a v náručí svíral plyšového medvídka.
„Ahoj…“ Řekl dost překvapeně Bou. „Co se ti stalo??“
„Co by…?... Chceš jít dál a nebo budeš pořád venku??“
„Jo jo jdu dovnitř.“ Kanon otevřel dveře aby Bou mohl vstoupit.
„Posaď se.“ Ukázal na křeslo. Bou z něho shrnul kupu triček a posadil se. „Dáš si něco?“
„Tak kafe.“
„Jasně.“ Kanon zmizel v kuchyni. Postavil vodu na kávu a odložil svého Pupu na kuchyňský stůl.
„Tady…“ Na stůl v obývacím pokoji položil dva hrnky. Jeden pro sebe a druhý pro Boua.
„Tak co potřebuješ??“
„Proč nezvedáš telefon?“ Kanon se podíval na svůj mobil. Měl tam několik nepřijatých hovorů. Jenom pokrčil ramen.
„Chtěl jsem odpočívat.“
„Nestalo se ti něco?? Nebo je to všechno jenom kvůli tomu, že tě opustila Sumire?“
„Jak to víš??“
„No říkal to Miku…“
„Tys s ním mluvil?!“
„Já… ne.“ Zakroutil hlavou Bou. „…ale Teruki ano.“
„aha.“ Bou začal pomalu popíjet svou kávu. Kanon se té své však ani nedotkl.
„Tys asi toho asi na dnešek moc nenaspal?“ Kanon jen zakroutil hlavou. *trrrrrrrrrr trrrrrrrrrrr* začalo se ozývat z jeho mobilu. Kanon se ho však ani nedotkl. Boua zajímalo kdo volá, a proto se podíval.
„To je Miku. Ty s ním nechceš mluvit?“
„Radši teď ne.“
„Ale…“ Bou však telefon zvedl. Přiložil k uchu. Jenže v zápětí mu ho Kanon vytrhl.
„Tak co je?!!“ Promluvil na Miku-a. Miku byl rád, že konečně slyší Kanonův hlas.
„Chtěl jsem jenom…. Jestli by jsem si spolu nějak rozumě nepromluvili.“ Snažil se působit, že je nad věcí, i když pravda to nebyla.
„Tak jo… ale dneska ne jsem moc… unavený a teď je tady Bou.“ Toto řekl a zavěsil.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Lina.Lina · Posted: Sun 21:45, 07 Jan 2007 Post subject:

xDsugooooooiii............"velký ošiška"

rehnii · Posted: Sun 23:37, 07 Jan 2007 Post subject:

Jedním slovem prostě skvělé a dech vyrážející *-* (ok to není jedno slovo, sle to neřešte XD)

Isaaca · Posted: Mon 6:17, 08 Jan 2007 Post subject:

*jáááj* to sem ráda, že je to ke čtení... *malé červenání* xDD

Isaaca · Posted: Mon 21:18, 08 Jan 2007 Post subject:

„Neměl bych radši odejít?“ Otázal se Bou, Když Kanon skončil svůj telefonní rozhovor.
„Ještě nemusíš… aspoň si dopij to kafe.“ Bou popadl svůj hrnek a začal popíjet. *trrrrrrrrrr trrrrrrrrrrr* znovu se ozvalo z Kanonova mobilního telefonu. „Kdo to zase může bejt!!“ Prudce vzal mobil ze stolu. Jméno které mu tam svítilo ho překvapilo. „Sumire… volá mi…“ Rychle to zvedl. Bou jen sledoval nastalou situaci. Přitom si míchal kávou a poslouchal.
„Co? Proč voláš??“
„No já už ti dneska jednou volala… jak jsem se omlouvala…. A chtěla jsem to zkusit znovu… Takže promiň zlatíčko….“
„Volala?? Kdy??“ Kanon nějak nevěděl.
„Někdy ráno… vždyť si to zvedl, ale nic si neříkal….“ Kanonovi docvaklo kdo asi zvedl telefon.
„Takže ty po tom co se včera stalo chceš abych se k tobě vrátil??“
„Hai.. hai… Kanon-chan… prosííííím.“ Mluvila takovým „jostomilým“ hláskem.
„Já asi nemůžu… ne po tom včerejšku….“ A zavěsil telefon. Upustil ho na podlahu a šel do kuchyně. Bou jen nevěřícně sledoval co se děje a moc to nechápal.
„Co se stalo??“ Přišel do kuchyně.
„Co… no Sumire…“
„Co je s ní?“ Při tom hodil Kanonovy ruku kolem ramen.
„Omluvila se a chce mě zpět… ale já nevím… asi nemůžu… nemůžu jí jednak odpustit co mi udělala… pořád bych viděl toho chlapa co byl s ní… a to její arogantní chování…“
Bou ho poplácal po zádech. „Tak ji nech a najdi si nějakou, která o tebe bude stát a to bez nějakých zahejbaček!“
„Arigatou.“
„Za co??... no já teda už opravdu půjdu… hezky se vyspi a zítra ať dorazíš na zkoušku. Tak pa.“ Bou dal hrnek do dřezu. Napustil do něho vodu a opustil Kanonův dům. On si zalezl do ložnice a konečně usnul.
Jenže Bouovi to nedalo a šel na návštěvu i k Miku-ovi. Přišel před jeho dům a zazvonil. Miku hned otevřel a přivítal Boua. Snažil se tvářit, že je v pohodě, ale na jeho vzhledu bylo poznat, že není.
„Ty taky??“
„Co??...“
„No asi ses na dnešek moc nevyspal…“ Podíval se na něho z blízka Bou.
„Nech mě…“ Odstrčil ho Miku. „A vůbec co ti je do toho?“
„No nic jenom, že Kanon je na tom podobně.“ Začal se nakrucovat Bou.
„A co tím chceš naznačit?“
„Já? Vůbec nic…“ Usmál se Bou. „Jenom by mě zajímala pravda, proč jste vy dva dneska nepřišli na zkoušku.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

rehnii · Posted: Mon 21:20, 08 Jan 2007 Post subject:

Wauuuuuuuuu *-*

Lina.Lina · Posted: Mon 21:35, 08 Jan 2007 Post subject:

kawaaaaaaaaaaai sugooooooi XD moc

Isaaca · Posted: Tue 20:43, 09 Jan 2007 Post subject:

Tak jo je tu další zvrat v příběhu

„Hele já sem asi nějakej nachcípanej… Tak se ke mně moc nepřibližuj.“ Přitom uměle zakašlal. *Chrchli chrchli* „No jo tak já zase půjdu… ale stejnak je mě to divný.“ Řekl Bou a opustil Miku-a.
Den utekl jako mrknutím oka. Kanon byl konečně trochu odpočatý i Miku se cítil lépe. Jen ho mrzelo všechno co se stalo. Pro odreagování si Miku sedne k počítači a pustí internet. Kouká se na své maily, když zaregistruje jeden nový. Otevře ho a v něm stojí:

Promiň… Miku
Já ti to nedokážu říct a tak jsem to musel napsat. Doufám, že si o mě teď nemyslíš kdo ví co… No tak promiň.
Zítra se uvidíme na zkoušce. Papa Kanon

Miku nevěděl jak zareagovat. Jestli odepsat a nebo to nechat být. Jenže on chtěl Kanona vidět. On věděl, že stejně bylo všechno jeho vina a nebo si to aspoň namlouval. Začal chodit po pokoji a pak se rozhodl. Oblékl se nasedl do auta a jel za Kanonem domů.
Vystoupil z auta a šel k jeho domu. Zazvonil jednou a podruhé. Dveře se neotvíraly. Miku o Kanona dostal strach a tak začal jeho dům obcházet a by viděl jestli se tam něco nestalo.
Při obcházení si všimnul známého auta, které byl zaparkováno naproti přes ulici. Co tady dělá? Pomyslel si.
Obešel dům až k balkónovým dveřím. Tam byly povytažené žaluzie a tak se podíval. Nechtěl působit jako šmírák, ale měl o Kanona strach. Po tom, co ho viděl v takovém stavu.
„Co, co to je!!!“ Hlavou mu problesklo. Zůstal strnulý. Oči nalepené na skle. Skoro se nemohl odtrhnout! „To nemůže být pravda…!“ V tom šoku nebyl skoro schopen se schovat, ale podařilo se mu to. Nahá Sumere právě teď ve velice zajímavé poloze na Kanonovy se otočila směrem k balkónovým dveřím a mohla by Miku-a spatřit, kdyby se neschoval. Zapadl do křoví a tam tiše nadával a přitom se nemohl udržet a začal plakat.
Co nejtišeji se vytratil. Nasedl do auta, ale místo toho aby jel domů si to zamířil do nejbližšího baru.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Lina.Lina · Posted: Tue 20:55, 09 Jan 2007 Post subject:

TT-TT smutnýýýýýýýýýýý ja Miku-ovi a Kanon-ovi thááák fandím