rehnii |
Posted: Sun 11:18, 31 Dec 2006 Post subject: |
|
Asi se teď ode mě očekává jedno velké pokračování, co? XD Ale řeknu vám psát dvě úplně rozdílné FF najednou a etě vymýšlet, aby si nebyli podezřele podobné a k tomu ještě časově nestíhat, číst další dvě FF... je prostě makačka XDDDDDDDDDD
_____________________________
Toshito se probrala do krásného rána. když otevřela oči uviděla zahalenou postavu stojící u okna. Vylekala se.
"Kdo... kdo jste?" přisunula si peřinu až k bradě.
"Toshito, to jsem já," Yukito se usmála. "Dnes nás čeká velký den."
"Yukito!" vyjekla Toshito. "Co tu děláš? Co když jsem příjde onii-chan, já-"
"Klid..." přerušila jé Yukito s úsměvem. "Už je dávno pryč. je 11 hodin."
"Tolik?" Toshito se nevěřícně podívala na hodiny nad postelí. "To není možné...
"Mé pollibky uspávají, že?" Yukito se usmála a pomohla Toshito vstát z postele. počkala než se umyje a obleče a pak jí chytila za ruku.
"zavedu tě někam kde neexistují žádná pravidla. kde nenávist je láska a kde bolest je slast," Toshito rozšířila oči překvapením.
"Takové místo neexistuje..."
"Ale ano," Yukito se usmála. "vypadáš tak sladce Toshito," naklonila se a políbila Toshito na rty. Ta jen zavřela oči a doufala, že se z tohohle snu nikdy neprobudí.
"Yukito... chtěla si mi včera-"
"Ano. Ukázat jedno velké tajemství. Také, že ti ho ukážu. Už brzy," Yukito se usmála. "Pojď," vedla Toshito městem, které bylo úplně prázdné. To Toshito viděsilo. Kde jsou všichni? Kam se poděli?, ale nakonec byla ráda, že jí nikdo s Yukito neuvidí.
"Jsi připravená?" usmála se Yukito.
"Na...?"
"na svět neexistujících pravidel," Toshito přikývla.
"Ano..."
"Toužíš odhalit tajemství svého dokonalého bratra? Chceš vědět proč ti zakazuje se se mnou vídat?"
"Ano," Toshito sice vůbec nechápala, ale zároveň si uvědomovala jak moc to touží vědět.
Yukito se usmála a zavedla jí kamsi za skleněnou zahradu. "Tady," znovu se usmála. Toshito se nechápavě rozhlížela cxo má vidět a pak tiše vyjekla. Naproti ní viděla svého bratra., Objímal nějakého chlapce a líbal ho na takových místech, že Toshito celá zečervenal. "To není pravda... to je lež," zalapala po dechu. "To... to není možné..."
"Nechce, aby si byla se mnou proto... že nechce, aby si byla jako on..." Yukito se usmála. "Neplakej,ů všimla si, že se toshito zaleskly slzy v očích.
"Můj onii-chan... to nee..." rozplakala se. Yukito se naklonila k jejím ústům a zašeptala "Toto je svět neexistujících pravidel..."
"Proč? Proč?!" křičela Toshito. Yukito, ale nic neříkala, jen se usmála a odešla. Nechala tam Toshito samotnou v zoufalství a bolesti.
"Nenávist je láska," začala toshito opakovat její slova. "A bolest je slast," polykala slzy a věděla, že její šťastný život skončil. Yukito se už nikdy nevrátí. "Nenávist je láska," znovu opakovala slova Yukito-san a doufala, že najde lék na bolest, která prostupoivala celým jejím tělem.
The END
_______________________________________________________________________Ok závěr trochu nečekaný, ani já sama jsem netušila, že to skončí takhle mnoo, ale... kdybych chtěla exnout tak bycxh ten příběh rozebrala mnohem víc do detailů. No, berte jako třeba film k nějakýmu anime. třeba u Uteny... do filmu se snažili vecpat vše z anime takže to byla taková nepochopitelná směs XDDDDDDDDDD
Prostě tohle je jakoby úvodní film k nějakému anime ![](http://picsrv.fora.pl/images/smiles/003.gif) |
|
rehnii |
Posted: Tue 20:43, 12 Dec 2006 Post subject: |
|
Aaaa bolí mě celý těloo, pitomá injekce... furt to štípe X_x tak jdu na uklidnění napsat FF XDDDDDD (má před očimá stále to růžové cosi z cosplaye XD)
________________________
"Toshito..." otevřela oči. Viděla jen bílou mlhu. Vnímala tichou linoucí se hudbu odkudsi z neznáma, ale nerozuměla slovům. Byla zmatená a zdála se být snad v cizím jazyce.
"Yu-ki-to..." vyslovila opatrně a posadila se. Stále neviděla nic kolem mlhy, ale vše začalo nabývat pevný a ostrý tvar.
Naproti ní seděla dívka. Měla dlouhé blonďaté vlasy a velké modré oči, zdála by se vám úplně jako každá jiná, jenže ty oči... ty oči byli tak jiné... tak nadpřirozené. Jakmile jste se do nich podívali ponořili jste se do nich a nemohli uniknout... stejně jako Toshito.
"Pojď," Yukito se usmála a pomohla Toshito vstát. Toshito byla stále omámená a okouzlená tím vším co dnes prožila.
"Toshito... musím ti něco říct," Hlas Yukito zvážněl, ale nepřestala se usmívat. Její oči ale jakoby ztratioli všechen svůj lesk a přestali zářit. Náhle byli ledově chladné.
"Yukito?" Toshito překvapením otevřela ústa. Nechápala to. jak se někdo může tak krásně usmívat a přitom mít tak krásné, ale ledové oči?
"Je mi moc líto co ti musím řict,"
"Stalo se něco?" Toshito se opravdu vyděsila. Nevěděla co jí yukito chce říct, ale ať to bylo cokoli - jistě to nemělo přinést nic dobrého.
"Kdy příjde tvůj bratr?" Toshito měla o čtyři roky staršího bratra Hizumiho. Yukito se nikdy o něho zvlášť nezajímala přestože byla stejně stará jako on a dokonce spolu chodili do stejné školy.
"Nevím... Od té doby co má novou známost se mi s ničím nesvěřuje," Toshito svěsila hlavu. Milovala svého bratra, ty nádherné chvíle co s ním prožila byli nezapomenutelné. Ale co si jí přestal všímat... cítila strašný smutek.
"Novou známost? Koho?" Toshito se na ní překvapeně podívala.
"Yukito... proč tě to zajímá?"
"Jen tak," Yukiíto se usmála. Ten úsměv bY dokázal utišit všechny rány, které Toshito utrpěla za celý svůj život. Proto se rozhodla se dál nevyptávat.
"Nevím s kým se schází. nechce o tom mluvit. Prý to neví ani jeho kamarádi." Yukito se z neznámého důvodu zatvářila spokojeně.
"Miluješ svého bratra?"
"Samozřejmě," Toshito nechápala proč se jí na to ptá.
"Chceš se dozvědět něco hezkého?"
"Nechápu co tím myslíš... Yukito... co si mi to chtěla říct?"
"Ale nic," Yukito s psměvem mávla rukou. "Necháme to na jindy," znovu se usmála a naklonila se, aby mohla Toshito políbit. "nedělej si starosti... hlavně buď hosdná a nikomu nic neříkej, ano? hlavně né svému bratříčkovi... zítra ti ukážu jedno velké tajemství," nahodila opět ten kouzelný léčivý úsměv a pohladila Toshito po hlavě.
"Jsi můj anděl Toshito. Bez tebe bych nebyla taková jaká jsem," znovu se usmála. Kdo by Yukito neznal řekl by si, že se usmívá snad pořád. Ale to byl omyl. Yukito se málo kdy usmívala. Vlastně se usmívala jen ve společnosti Toshito. Byla vlastně úplně jiná než, když byla s Toshito. To Toshito, ale nevěděla. Znala jí jen z těch chvilek kdy jí zahlédla cestou ze školy nebo z Yukitiných "tajných" návštěv.
"Toshito... slib mi něco,"
"Ano?" toshito byla ochotná jí slíbit cokoli.
"Zítra až půjdeš s Hizumou do školy, věnuj mu tohle," podala jí nějaký lístek.
"Mám mu říct, že je od tebe?"
"Ne.. nic mu neříkej, tvůj bratr ani neví, že se scházíme. Myslím, že kdyby to věděl nebyl by rád."
"Pr-" chtěla se zeptat proč, ale Yukito jí umlčela jediným pohybem ruky.
"Teď ne... na otázky bude čas jindy," Toshito přikývla. Yukito se na ní naposledy usmála a odešla.
_______________________________________________________________________ já vím je to trapné... ![](http://picsrv.fora.pl/images/smiles/new_kwasny.gif) |
|